Baru, když po ukončení zimní sezony odložíš běžky, co následuje dál?
Po skončení zimní sezony si v dubnu vždycky dopřávám odpočinek. Doháním věci, na které nebyl prostor, a také se snažím trávit čas s lidmi, které jsem přes zimu třeba neviděla. Letos jsme si dokonce zajeli k moři, což bylo skvělé.
Zároveň se vracím k pohybu, který mám nejradši – hodně běhám a začínám zase jezdit na kole. Úplné volno to tedy není. Člověk se snaží dohnat vše, co během sezony nestihl, takže někdy je duben překvapivě náročný. Přesto se na něj ke konci zimy vždycky těším.
Jak vypadá tvůj typický letní tréninkový týden?
Většinou trénuju dvoufázově. Samozřejmě jsou v týdnu i volnější dny nebo půldny, ale jinak střídám kolečkové lyže, kolo, silový trénink a běhání. Asi nejvíc je tam právě běh, protože ten mám opravdu ráda. A stejně tak miluju kolo.
Snažím se jednotlivé aktivity kombinovat podle aktuálního období a podmínek. Když jsou vedra, jsem nejradši někde v horách. Miluju Šumavu, odkud pocházím, a ráda tam běhám v podvečer, kdy už je trochu chladněji. Ideálně při západu slunce, to úplně zbožňuju.
Co je pro běžkaře v létě nejdůležitější?
Myslím, že nejdůležitější je zvládnout celé přípravné období. Letní měsíce jsou plné dlouhých a náročných tréninků, takže je důležité zůstat zdravá, nezranit se a udržet si motivaci směrem k sezoně. Mně v tom pomáhá zkoušet i jiné aktivity než ty, které běžně dělám. Třeba jsem teď začala víc plavat a ráda trénuju i s kamarády sportovci z jiných sportů. To bývá vždycky zajímavé a inspirativní.
Důležité je být konzistentní, ale zároveň si z tréninku pořád umět dělat radost. Příprava je náročná, a právě proto je potřeba najít si způsob, jak si ji užít a mít z ní dobrý pocit i během těch nejtěžších dnů.
Je něco, co tě na letní přípravě baví víc než samotné závodění v zimě?
Vlastně nevím, jestli mě něco baví víc než samotné závodění v zimě. Letní příprava má ale svoje výhody. Mám větší prostor trénovat doma, být na místech, která mám ráda, a věnovat se i jiným aktivitám a sportům. Miluju dlouhé projížďky na kole a hodně běhání, takže si léto v tomhle směru opravdu užívám. Zároveň je s ním spojený větší klid a méně stresu než během závodní sezony.
Na druhou stranu běžky miluju, takže nedokážu říct, že by mě letní příprava bavila víc. A protože nejsem úplný fanoušek kolečkových lyží, vždycky se nakonec těším, až zase přijde zima.
Napadá tě něco, co by si z profi tréninků mohli vzít rekreační běžkaři nebo zkrátka hobby sportovci?
Myslím, že je dnes trendem mít hned od začátku velké cíle. Jakmile někdo začne sportovat, chce uběhnout maraton nebo půlmaraton, dokončit Hyrox nebo Ironmana. Já si ale myslím, že to tak vůbec být nemusí. Důležité je poslouchat svoje tělo a začít postupně. Často se podceňují tréninky v nízké intenzitě, přitom právě na nich stojí celý základ, na kterém se pak dá stavět dál.
Stejně důležité je neuspěchat návrat po nemoci nebo zranění. To je běžná součást života každého sportovce a zdraví by podle mě mělo být vždy na prvním místě. Myslím si, že právě tohle by měli připomínat i profesionální sportovci, i když sami často balancují na hraně svých možností.
A pak je tu ještě jedna věc – radost ze sportu. Myslím, že sport by měl lidi především spojovat, ne rozdělovat. Člověk by se neměl neustále porovnávat s ostatními, ale spíš sám se sebou. S tím, kde byl včera, před měsícem nebo před rokem. Každý máme jinou historii, jiné možnosti i jiné cíle. Proto je důležité soustředit se na vlastní cestu a hledat to, co funguje právě nám.
Na co se v nadcházející sezoně nejvíc těšíš?
Nejvíc se těším na to, že z toho budu mít zase obrovskou radost.
