Když se řekne nejdrsnější trénink kariéry, vybaví se ti nějaký konkrétní?
Těch opravdu těžkých bylo fakt hodně. Třeba i loni na podzim před sezonou jsem měl náročné tréninky, při kterých mi laktát stoupal dost přes 20 mmol (jde o velmi vysokou hodnotu typickou pro extrémně intenzivní zátěž, kterou může provázet silné pálení svalů, dušnost nebo nevolnost, pozn. red.). Potkali mě při tom nějací turisté a vypadali dost vyděšeně, jestli mi nic není.
V paměti mi ale nejvíc utkvěl trénink s klukama z repre asi před čtyřmi lety. Začínali jsme v sedm ráno a hlavní náplní bylo opakovat 30 sekund úplně naplno a 30 sekund volně. Nezdá se to, ale je to jeden z nejtěžších intervalových tréninků. A ten den to bolelo všechny ještě nějak víc.
Konec úseků nám vyšel zrovna k čerpací stanici. Všichni jsme tam jeden za druhým padli na zem a vzdychali. Někdo ležel vedle čerpacích stojanů, někdo v příkopě a já jsem se složil na patník u silnice. Těch pár lidí na benzínce bylo dost překvapených, co je to za scénu.
To zní celkem děsivě. Čím byl tak náročný? Byla to intenzita, délka, počasí nebo něco úplně jiného?
Samozřejmě primárně intenzita, svou roli hrála i nadmořská výška. Ale tenhle den byl celkově nějaký zvláštní. Muselo se to nějak špatně (nebo dobře) sejít i v kontextu s ostatním tréninkem. A přispělo k tomu asi i to, že jsme začínali relativně brzy ráno.
Co ti podobné tréninky dávají do dalších závodů a do života?
Do závodů i do života určitě mentální a fyzickou odolnost. Člověk si při nich sáhne hluboko a zároveň zjistí, že dokáže zvládnout mnohem víc, než si možná myslel. Když ale vzpomínám na tenhle konkrétní trénink, nakonec mi dal hlavně hodně originální zážitek a krásné společné vzpomínky s klukama z týmu.
Mnoho rekreačních sportovců má pocit, že se musí na každém tréninku zničit, aby se zlepšovali. Je to opravdu tak?
Rozhodně ne. Právě naopak. Většině lidí stačí těžký trénink dvakrát, klidně i jen jednou týdně. A všechno ostatní opravdu, ale opravdu pomalu. 😊
Když úplné vyčerpání není měřítkem dobrého tréninku, podle čeho poznat, že je trénink nastavený správně? Existuje nějaké měřítko?
To je milionová otázka, protože podle mě na ni neexistuje jedna jednoduchá odpověď. Když to ale vezmu trochu subjektivně a s nadsázkou, u mě je dlouhodobě dobrým znamením vysoká chuť k jídlu a fakt, že toho opravdu hodně sním. Pak se to samozřejmě nejlépe pozná na závodech a ještě lépe při funkčním vyšetření.
Vybaví se ti nějaká největší lekce, kterou sis odnesl z tréninku?
Že na trénink nemám vyrážet bez dostatku energie. Když je to ráno, pořádně se nasnídat, a celkově si pohlídat, abych byl před delším tréninkem dobře najedený. Ještě jako junior jsem jednou ráno zaspal a nestíhal společný start oddílového tréninku na silničním kole. Ve spěchu jsem do sebe dostal jen malý jogurt a nevzal si s sebou ani žádnou tyčinku. Říkal jsem si, že je to přece jen pomalé kolo.
Skončilo to mým prvním pořádným hlaďákem (stavem při delší zátěži, kdy tělu výrazně ubývají zásoby rychle dostupné energie a přichází náhlá slabost a výrazný pokles výkonu, pozn. red.). Na kole jsem pak už jen visel, nemohl pořádně ani zvednout hlavu, a když jsem z něj konečně slezl, byl jsem tak vyčerpaný, že jsem na lavičce usnul.
