Jilemnice to jistí
Jsem z Jilemnice, což je úpatí Krkonoš, a tak mám nejvyšší české hory skoro za domem. Od malička je to moje srdcovka a trávím zde hodně času. Zbožňuju tu přírodu. Je dobře, že v rámci možností jsou naše hory celkem čisté a bez odpadků, takže krása okolí je ještě výraznější.
Někdy vybíhám přímo z domu, to pak vezmu přes Žalý na Benecko. Sice vás nečekají extra úchvatné výhledy, ale je to super alternativa, když není čas někam přejíždět. Většina trasy vede po zpevněných cestách, takže se ani v deštivých dnech nerochníte v bahně a zároveň nepřijdete o čerstvý horský vzdoušek.
Špindlerův Mlýn roztáčí hodně možností
Často začínám ze Špindlu, je to dobrá výchozí pozice pro několik různých okruhů. Buď můžete vyběhnout přímo z města, pak ale čekejte dlouhá stoupání. Je tu ale dobrá síť parkovišť a autobusových spojů, takže se dá začít třeba z Horních Míseček. To ušetří dobrých 300 výškových metrů.
Horní Mísečky jsou celkově startovací místo hlavně pro lehčí běh. Jasně, jsou to Krkonoše – naše nejvyšší hory, takže nečekejte rovinky. Naopak to vždycky bude nahoru a dolů. Nejjednodušší a zároveň dobře značené okruhy jsou v běžkařském areálu (v zimě tu vedou udržované trasy).
Dobrá možnost je také nechat se autobusem vyvést na Špindlerovu Boudu a začít odsud. Špindlerovka je skoro 500 výškových metrů nad městem a to už bude v nohách znát. A nebojte, o kopečky stejně nepřijdete, za to si užijete spoustu krásných výhledů, aniž byste dupali s jazykem na vestě.
Drsnější trénink běhám ze Špindlu údolím Bílého Labe (Weberova cesta a modrá turistická značka), odbočím na Hollmanovu cestu (žlutá) a u Špindlerovky pokračuju po červené až na Sněžku. Tam to otočím a u Slezského domu zabočím vlevo na Schustlerovu cestu (modrá). Proběhnu kolem Luční boudy a po Staré Bucharově cestě (červená) běžím až do Špindlu. Je to krásných 30 km se stoupáním skoro 1100 metrů. Milovníci terénního běhu si tady přijdou na své.
Tahle trasa je super i druhou stranou, lépe řečeno na začátku neodbočit z modré a pokračovat po ní až k Labské boudě. Následuje přeběh po žluté a pak vlevo po červené až ke Špindlerovce. Tady se dá nasednout na bus a ušetřit kolenům 500 výškových metrů při seběhu, nebo můžete po zelené a modré seběhnout až do města.
Z Pece pod Sněžkou se pořádně zahřejete
Další moje oblíbená trasa s ostrým stoupáním je z Pece. Směrem na Sněžku je to hodně dlouhé a prudké. Některé pasáže mohou být spíše na chůzi než na běh. Ale s běžeckými holemi se i tyhle chuťovky dají rychle překlenout. Trasa Obřím dolem je vlastně jeden nekonečný kopec, kde vás na 6,5 km čeká 800 výškových metrů. Je třeba nezapomínat, že to samé vás pak čeká dolů, i když to vezmete trochu lehčí trasou přes Růžohorky. No, nic pro lidi, co trpí na kolena.
Pokud nechcete na trase v Krkonoších nastoupat tisíc metrů a zároveň se těšíte na hřebeny, nechte se svozem popovézt na kopec. Autobusy většinou jezdí každou hodinu. Pokud chcete stoupáky, Špindl i Pec jsou ideální startovní destinace.
Asfaltové silnice vs. trailové pěšinky
I v Krkonoších se dá běhat po asfaltu. Silničáři si užijí trasu z Horních Míseček, odkud se poměrně rychle dostanete na Medvědín. Pak na Bucharovu cestu, a tím pádem vlastně i na hřebeny. Dá se pokračovat až k Pramenu Labe a kolem Labské boudy zase zpátky. Asfalt 100 %, zábava 0 😃
U mě totiž vždy vítězí pěšinky plné kořenů, kamenů, výmolů a hlíny, takže i když už běžím z Míseček po Bucharově cestě, pokračuju u Vrbatovky po červené a u Labské boudy se stočím na modrou do Labského dolu. Od Pudlavy vede zpevněná cesta až do Špindlu, takže tato trasa je co do povrchu tak 50 na 50. Ale ty výhledy a prostředí stojí za to.
